Za nejstarší historií Nových Hradů se musíme vrátit v čase do doby prvních Slovanů. Tehdy zde stávalo slovanské hradiště, ve 13. století zde pak byl postaven vrcholně středověký hrad, který patříl rodu Vítkovců. Dalšími vlastníky hradu i panství byli pánové z Landštejna a po nich Rožmberkové. Zejména za panování Viléma z Rožmberka v první polovině 16. století dosáhlo město velkého rozkvětu. Jakub Krčín z Jelčan zde vybudoval novohradskou rybniční soustavu, vzkvétalo hamernictví, sklářství i chov ovcí.
V roce 1620 se město, které bylo v té době majetkem Švamberků, postavilo ve stavovském povstání proti císaři. Bylo dobyto generálem Buquoyem, jemuž jej císař následně věnoval.
Nové Hrady se stávají rezidenčním městem Buquoyů a ti zde sídlili až do roku 1945, nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, z něhož se stala barokní rezidence, později pak v nově vybudovaném raně klasicistním zámku
Není bez zajímavosti, že východní část území Nových Hradů byla k naší republice připojena až v roce 1920, původně tato tři katastrální území náležela k Dolním Rakousům.
Mezi památky města patří zdejší hrad z konce 13. století, jenž stojí na západním okraji města obklopen mohutným příkopem. Z městského opevnění, kterým pokračovalo opevnění hradu, se dochovaly zbytky hradebních zdí z druhé poloviny 14. století a Dolní brána z roku 1829.
Jedna z nejstarších staveb města stojí v jihovýchodní části náměstí s kašnou, jedná se o pozdně gotický kostel svatého Petra a Pavla s klášterem servitů. Na západní straně náměstí uvidíte renesanční radnici z poloviny 16. století, která byla barokně upravena v 18. a 19. století. Na východní straně náměstí najdete rezidenci Buquyoů, jíž si nechali postavit v letech 1634 až 1644.
Ve východní části Nových Hradů vybudovali Buquoyové v letech 1801 až 1810 empírový zámek s romantickým parkem. Nedaleko zámku na hřbitově stojí pseudogotická hrobka Buquoyů z konce 19. století.
V současnosti žije ve starobylém městě v Novohradských horách, jímž protéká říčka Stropnice, asi 2600 obyvatel.