Hrad Rožmberk byl vybudován na obchodní stezce, která vedla z Čech vyšebrodským průsmykem do horního Podunají. Poprvé je zmiňován v roce 1250, tedy za vlády krále Václava I.
Zakladatelem hradu byl pravděpodobně Vok z Rožmberka, za života jeho i nejbližších potomků byl obydlím vladaře a centrem jeho panství. Přes svou výhodnou strategickou polohu byl ale několikrát dobyt.
Roku 1551 byla rodová panství postoupena Vilémovi z Rožmberka a tehdy začala intenzívní stavební činnost na Rožmberku. Toto období patří k nejslavnějším v rožmberských dějinách. Po smrti Viléma se v roce 1592 ujal panství Petr Vok, za jeho vlády pak byly na hradě upravovány některé interiéry nejčastěji pod vlivem italské renesance. V roce 1601 postoupil Petr Vok rožmberské panství Janu Zrinskému a ten zde žil až do své smrti v roce 1612. Tento nový majitel provedl velkorysé úpravy interiérů v duchu manýrismu. Z původně gotického hradu se stalo příjemné renesanční sídlo.
Události začátku třicetileté války měly za následek, že se hrad Rožmberk roku 1620 stal majetkem císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Šlechtický rod Buquoyů držel hrad až do roku 1945. Významný člen tohoto rodu Jiří Jan Jindřich Buquoy, který žil v letech 1814 – 1883, byl náruživým sběratelem uměleckých a historických předmětů. V duchu romantismu 19. století nechal Rožmberk přebudovat na rodové muzeum. Velkolepé stavební úpravy byly provedeny ve stylu romantizující gotiky a hrad tak dostal svou konečnou podobu.