Sutom tajemná...

Sutom má tajemnost již zakletu ve svém názvu, čte-li Francouz název naší obce pozpátku – SUTOM/ MO-TUS = á motus, znamená to v jeho řeči: mlč, zachovej tajemství! A tak je to tu se vším. Historické prameny něco líčí velmi podrobně, něco jen naznačují, něco se traduje v ústním podání, něco se dá vytušit z okolností, popsaných jinde. Našimi končinami prošli mnozí vandrovníci, hordy všelijakých ,,osvoboditelů“ a bojovníků za spravedlnost, fotografů, malířů , básníků, blouznivců a zkrátka spousty jiných obyčejných i ,,neformálních“ lidí. Každý z nich tu uvízl drápkem, na každém svahu je rýha po jejich užaslém pohledu, mnohé kopce nesou stopy jejich bot, mnozí tu krváceli, jedli, pili, hodovali, někteří z nich i milovali, mnozí tu spí svůj věčný spánek. Zarostlé hroby a osleplé pomníky místního hřbitova, který sám je tajemně skryt před zraky nezasvěcených kolemjdoucích, skrývají nejednu osudovou lásku, nejedno oklamané srdce, prokláté rukou sebevraha. Všichni však vědí, že po vzkříšení už nikam cestovat nemusí, ráj je tady u nás.
V dávných dobách chodíval údolím bělouš bájné kněžny Libuše (některými autory označované za poslední keltskou druidku) za Přemyslem do Stadic, na ostrohu nad Vlastislaví se začaly psát v tamním hradišti krvavé české dějiny. Později měla Sutom svého génia v hospodském Hellerovi, který přitahoval hosty z blízka i daleka vyprávěním dávných ság za doprovodu houslí, toulal se tu slavný Alexander von Humboldt, po lukách šlapal, nad skicářem posedával bouřlivák Karel Hynek Mácha, předůstojný Svatopluk Čech ve stínu zdejší lípy obcoval se svými múzami. Vždypřítomný sutomský vánek odnášel vůni terpentýnu nejednomu malíři směrem k Holáčku, ve vzduchu je ještě slyšitelná ozvěna výpravných hudebních produkcí v kostele svatých Petra a Pavla i cvakání uzávěrek fotoaparátů mnohých lovců krás. Sám kostel je jedno velké tajemství – copak se asi přihodilo dítkám Adama Hrzána z Harasu, že tu spí bok po boku obě, co je v kryptě pod oltářem, co skrývají zdi, které do sebe nasávaly celé věky přání, tužby a prosby celé řady žen, kterým vzali syna a poslali na vzdá-lená jatka. Kolik otců tu proklelo svůj osud, kolik štěstí a díků stvořiteli tu vyrovnávalo misky vah, aby se to dalo všechno vydržet ?....
Něco se ví, něco tuší, něco se povídá, o něčem se mlčí. Tak každý, kdo má zájem a duši otevřenou a dychtivou, může se toulat okolím a domýšlet, co se kde dělo. Pravděpodobnost, že zrovna tady vyválel v trávě důlek Mácha, kráčel veledůstojný klasifikátor krásných vyhlídek Humboldt nebo na svém koni cvá-lala paní hraběnka Schönbornová je minimálně padesátiprocentní. Takže, nechte si fantazii popuštěnu na dlouhé opratě, za každým křovím nebo pod kamenem na Vás čeká tajemství a je na Vás, zda ho k sobě pustíte a jak s ním naložíte. Ať je Vám spolu dobře.

Josef Otradovec